Týden poté, co jsem si opravdu zkazil chuť “divadelní hrou” Muž z La Manchy jsem dostal příležitost shlédnout premiéru hry Terasa v Divadle Bez zábradlí. Šel jsem na ni s tím, že nic horšího než to, co jsem viděl posledně to být nemůže. A taky nebylo. Již samotné obsazení je více než lákavé: Kateřina Brožová, Zdeněk Žák, Dana Morávková, Jana Švandová, Petr Pospíchal, Rudolf Hrušínský a Josef Carda. A režisérskou taktovku držel Karel Heřmánek. Ale známých osobností nebylo plné pouze jeviště, ale i hlediště – až jsem se cítil mezi tou vybranou smetánkou nesvůj.
Prvním kontrastem oproti Fidlovačce bylo prostředí divadla. Všechno velmi pěkné a upravené, sedačky velmi pohodlné a hlediště tak malé, že má člověk intenzivní pocit, že si na aktéry hry může témeř sáhnout. Tomuto pocitu nahrávala i podoba jednoduché bytové scény, která byla celá posunuta až těsně k divákovi – před oponu.
Děj hry nebudu popisovat, stačí zmínit, že nemá chybičku. Je vtipný, má myšlenku a vůbec, to se prostě musí vidět! A ještě jednu věc jsem si uvědomil při sledování této hry. Ač jsem na erotiku v kulturních dílech (vyjma aktů) háklivý, zde se ji panu Heřmánkovi podařilo začlenit velmi citlivě a vtipně. Ukázkový příklad toho, že méně je někdy více a chytrému stačí napovědět (a hloupého vykopnout z divadla).
Děkuji tímto oběma spolužákům Heřmánkovým, za pozvání a těším se k nim do divadla třeba zase někdy příště.
A jen pro úplnost doplním oficiální popis ze stránek Divadla Bez zábradlí:
Terasa patří mezi nejúspěšnější komedie přelomu tisíciletí. Francouzský autor Jean-Claude Carrière, jeden z nejvyhledávanějších filmových scénáristů současnosti, spolupracovník Louise Bunuela, Petera Brooka či Miloše Formana, tu v sedmi různorodých postavách vytvořil komediální obraz člověka v soukolí moderní civilizace, který touží, miluje, sní… ale musí se také živit, bydlet, obstarávat svou pozemskou existenci a zabývat se jinými nezbytnými banalitami…
Terasa, jako všechny velké komedie, je zrcadlem světa, ve kterém snadno najdeme i vlastní tvář mezi tolika jinými, které nás obklopují. Každá ze sedmi postav, které tu s komediální vervou bojují o naplnění života, kráčí po vláknech Osudu, jehož pavučina je dovede na společné místo: do pařížského bytu, jemuž vévodí tajemná terasa. Pro někoho je tento byt s terasou místem vzpomínek, místem lásky, pro jiného dočasným útočištěm, další tu prožívají osudové setkání, ale je to i místo pokusu o vraždu… Nebo je to všechno ještě jinak?
Terasa je komedie plná pařížského espritu, ale i civilizačního tlaku, který stále více proniká do našich životů…
Přiřazené tagy: adria, divadlo bez zábradlí, hra, představení, terasa, zábradlí
Loading ...
Nejnovější komentáře