display: blog;

Článek je přepisem mého cestovatelského deníku z výpravy do Budapešti v Maďarsku, Bělehradu v Srbsku a české vesnice Svatá Helena v Rumunsku. Odkazy na zápisy z dalších dní najdete pod textem.

Vstáváme kolem desáté a k mému podivu dokonce bez kocoviny. Loučíme se s odjíždějící Japonkou, která opouští hostel a Pepa odchází připravovat překvapení pro Mariju. Já píšu tohle, potom se sprchuji a vyrážím za Pepou.

Snídáme pizzu, Marija se mezitím potí kdesi na zkoušce. Potom se dáváme do přípravy kulinářského překvapení (já se nedávám, raději jenom pozoruji). Jde o kuře (správně krůtu) obalovanou v listovém těstě, prostě něco vysoko nad moje kuchařské schopnosti. Jako místo pro přípravu je zvolena rozložená sedačka, která klukům (Marťovi a Kubovi) a Marije sloužila jako postel, protože kuchyň je v podstatě nepoužitelná.

Marija se vrací překvapivě (pro nás) úspěšná, je vidět, že 53 vodek je ideální příprava před zkouškou, asi to tak taky zkusím praktikovat. Přichází Snezana a jíme, co jsme ukuchtili. Holky výtvor chválí a my jim to věříme.

Celé odpoledne trávíme válením se a spaním. Večeříme zase pizzu – celý asi metrový koláč a kolem osmé vyrážíme busem k řece. Přidává se k nám ještě Marijina spolubydlící Tamara, která se nám zdá divná od začátku a tenhle nepříjemný se postupem večera jen stupňuje. Kupujeme pivo a víno a usazujeme se na růžových betonových sedačkách mezi posunovací kolejí a řekou. Těsně před námi vede chodník, po kterém až do velmi pozdních hodin jezdí cyklisté a chodí chodci.

Sedíme, popíjíme a Tamara je čím dál tím opilejší. Po půlnoci odjíždí Snezana domů a my se přesouváme přes most na druhou stranu. Tam jdeme chvíli podél řeky proti proudu k místu, kde jsou na ní zakotveny kluby, jeden vedle druhého. Většinou jsou to takové domy na plovoucích pontonech ze kterých se hudba rozléhá široko daleko. Chceme jít do jednoho z prvních, ale ochranka nás nechce vpustit, zkoušíme další a dopadáme stejně. Nakonec přicházíme ke klubu, který je přímo na staré nákladní lodi, žádná krabice na plovácích a tam nás obsluha vpouští. Při vstupu jsme osaháni a ochranku evidentně neznepokojil tvrdý předmět v mé kapse (peněženka), takže moc nechápu smysl takového opatření.

Na lodi je zatím docela prázdno, lidé přicházejí až kolem jedné hodiny. Hraje hlasitá hudba, loď se houpe do rytmu, tančíme, i já tančím a to je co říct. Kuba s Pepou se snaží seznámit s čtveřicí starších slečen, ale jsou se slovy: „You are just children.“ odmítnuti. Martin si syslí Marii pro sebe a opilá Tamara odchází domů.

Po další hodince (ve tři) už se ale začínáme nudit a rozhodujeme se odejít. První tramvaj jede ale až za hodinu a tak čekáme na lavičce na břehu řeky a pouštíme Marii písničku Maria od Blondie z mobilu. Kolem čtvrté se zvedáme a míříme k tramvajové zastávce, ta je docela pěkný kus cesty, pokračujeme dále po mostě, po kterém jsme večer přišli dále do Nového Bělehradu k zastávce a první tramvají jedeme domů. Tramvaj nakonec nejede na Slaviji, jak jsme si mysleli, ale staví poblíž a zbytek cesty docházíme pěšky.

Obsah

1. Den první (odjezd, Bratislava, Budapešť)
2. Den druhý (z Budapešti do Bělehradu)
3. Den třetí (poznáváme Bělehrad)
4. Den čtvrtý (další noc v Bělehradu)
5. Den pátý (unaveni v Bělehradu)
6. Den šestý (z Bělehradu do rumunského Banátu)
7. Den sedmý (na ostrově v Dunaji)
8. Den osmý (návrat domů)

Přiřazené tagy: 2009, bělehrad, beograd, chillton, chillton hostel, dovolená, dovolená 2009, hostel, loď, noční život, prázdniny, sáva, serbia, srbsko, tramvaj