Cestou k dalšímu stanovišti už se stmívá úplně. Šifru s baterkou nalézáme ale snadno, takže se hned plácneme pod strom a řešíme. Šifra je krásná logická typu nahraďte písmenka čísly, tak aby to vycházelo. Vtom pípá telefon, Čiko všem týmům posílá nápovědu s čísly, která mají být na hlavní diagonále. Po několika neúspěšných pokusech jsou rovnice rozlousknuté, ale co teď? Zkoušíme různé posuny sem a tam, řadíme podle písmen i čísel a zpráva nikde. Takže si zase musíme otevřít nápovědu s umístěním dalšího stanoviště. (Nakonec se ukázalo, že jsme od řešení byli jen krůček.)

Pokračujeme dál po cestě, po které jsme přišli, a dál po silnici. Víme, že musíme najít žlutou značku, která silnici kříží, ale už je naprostá tma, tak to není žádná legrace. Potkáváme dvojici lidí, pravděpodobně vracejících se z hospody, ale ti, ač místní, nám nejsou schopni poradit. Nakonec žlutou značku nalézáme snadno, ale problémy přicházejí v zápětí. Značka nevede po cestě, ale přímo skrz les a pak šikmo kamsi přes louku. Za pomoci baterek se nám ale daří neztratit se a konečně přicházíme do Starého Telečkova kde u křížku nacházíme šifru s rybičkami.

Jdeme se uvelebit pod lampu pouličního osvětlení, abychom mohli luštit, ale v zápětí si blesk všímá, že čáry na obrázku se nápadně podobají plánku nedalekého Pavlova. Odkládáme tedy přesné luštění šifry a valíme do Pavlova. Cestou potkáváme pána, který se podivuje nad takovým provozem po druhé hodině noční.

Na Pavlovské návsi pod nádherně nasvíceným kostelem nacházíme Čika a několik luštících skupinek. Čiko se ptá, jestli jsme už našli některou ze čtyř částí další šifry a tím nám odhaluje přesné řešení předchozí zprávy. Podle mapky obcházíme všechna Pavlovská stanoviště a daří se nám bez problémů nalézt papírky s textem. Ale jejich význam je nám naprosto nejasný. Vracíme se tedy na náměstí a po chvíli přemýšlení, kdy nás nenapadne vůbec, ale vůbec nic, si necháváme prozradit umístění dalšího stanoviště. To se nachází u Čika, který ho do své kapsy přesunul z původního místa kdesi v lesích, protože tam by nebylo k nalezení.

Dostáváme tedy pátou šifru i s nápovědou 5a zcela zadarmo. Třídíme písmenka, stavíme slova, hledáme k nim příbuzná, třípísmenná, až nakonec skládáme (s Čikovou pomocí) celou zprávu.

Vyrážíme tedy na vrcholek asi pět kilometrů vzdáleného kopce. Za pochodu to ještě jde, ale když nacházíme zprávu a zasedáme k řešení, přichází krize. Je nad ránem, ale stále ještě zima a tma, takže se nám chce spát. Jen Sluníčko je podezřele aktivní (což mu vydrží až do konce). Součástí šifry je Čikova písnička, kterou máme na mp3kách, ale po přečtení zprávy nám vůbec není jasné, jak by nám mohla pomoci. Otvíráme nápovědu 6a, kde je text písničky a akordy, ale pořád nevíme co s tím. Snažíme se v textu najít nějaké pravidelnosti, ale nenacházíme nic a tak otvíráme další absolutní nápovědu. (Řešení bylo založeno na tom, zda jsou akordy durové, či mollové, ale to jsme jako nehudební lidi neodhalili.)

Opouštíme luštící skupinky a vydáváme se k nedaleké lanovce. Tam jsou dvě skupinky, které ještě zbyly před námi. Na šifře je rybník podivného tvaru, na jehož březích je čtyřiadvacet čárek. To nás přivádí na myšlenku, že by to mohlo mít něco společného s hodinami. Ale nemá. Sluníčko si pak všímá, že protilehlé čárky se dají hezky pospojovat přímkami, a Blesk po pohledu do mapy a značném zapojení fantazie nachází nápis DEDKOV.

A tak se jako první vydáváme z kopce do Dědkova. Vychází slunce a z kopce se jde snadno. V Dědkově hledáme rozcestí s velkým kamenem, ale kde nic tu nic. Vycházíme z vesnice všemi možnými směry, ale nenacházíme nic. Ptáme se i místních, ale ti také nevědí. Voláme tedy Čikovi a ten přijíždí a ukazuje nám, kde je šifra, ale mezitím přicházejí i ostatní týmy a naše radost z vedení je ta tam.

Na osmé šifře je jen fotka. A Čiko v rámci urychlení říká, že se stačí rozhlédnout kolem dokola. A opravdu, o několik set metrů výše v kopci je křížek mezi stromy, stejný jako na fotce. Tam je další obálka s šiframi. Slunce s Bleskem luští a já jdu pro alternativní verzi, která je na spodním konci lanovky, u které jsme byli před chvílí.

Když se s papírem a promočenými botami vracím, všímáme si čísel ukrytých v textu a odkazu na čárový kód na banáncích v čokoládě, které jsme dostali na startu. Jak to ale skloubit netušíme, zkoušíme různé posuny v abecedě, ale nic. Půjčujeme tedy svůj obal skupince, která si banánky snědla na začátku, a otvíráme další absolutní nápovědu, která nás posílá k rybníku Křenčáku, kde jsme předchozí den zahlédli Čika.

Tam nacházíme bez problémů šifru a uvelebujeme se na balících slámy k luštění. To ale netrvá dlouho, v šifře je podivně použité slovo hrobka a poblíž se zrovna jedna nachází. I když víme, že to pravděpodobně nebude úplné řešení zprávy, vyrážíme na cestu.

U hrobky v Netíně už je Čiko i několik skupinek. Čiko nám oznamuje, že některé týmy se rozhodly skončit a nabízí, jestli nechceme také. To odmítáme s tím, že když už jsme došli až sem, tak nás ty poslední dvě šifry nezničí. Jedenáctá šifra leží u hrobky a u křížů, které stojí kolem cesty k ní, jsou obrázky, které tvoří páry k těm, které byly na předchozích šifrách. Jediný, kdo nemá dvojici je jelen. Díváme se na mapu a poblíž jsou dvě hájovny, ale nevíme, která by měla být ta správná. A navíc, znamená jelen, že máme jít k hájovně? Bez dlouhého rozmýšlení tedy rozbalujeme další nápovědu a opouštíme Netín a mezi poli míříme k hájovně. Dvanáctá šifra je jednoduchá, na obrázku je mlýn a na jeho lopatkách obrázky, jasně odkazující na slovo „man“. V textu prý bylo ještě ukryto přesnější umístění, ale my viděli na mapě Manův mlýn a to ještě nedaleko, takže jsme hned vyrazili.

Cestou potkáváme poslední zbývající skupinku, tak se s nimi dělíme o buchty a pokračujeme dál. Ještě voláme Čikovi, jestli opravdu máme jít po cestě, která je zatarasena závorou a cedulí „Zákaz vstupu“, ale Čiko na druhé straně telefonu přikyvuje (což se na naší straně projevuje pochopitelně jako ticho), a tak jdeme dál a po několika málo stech metrech dorážíme k Oslavě a na druhém břehu vidíme šifru. Blesk se tedy vrhá do rozbouřených dvacet centimetrů hlubokých vod brodu a přináší šifru. A hned ji také vyluští, protože stačí spojit velká písmena a na papíře stojí: Bory, hřbitov. Nám je se Sluncem jasné, že budeme taky muset do vody, protože Bory jsou na druhé straně a most nikde.

Rychle sundáváme boty, vyhrnujeme nohavice, brodíme na druhou stranu a loučíme se s ještě luštící skupinou, protože dvanáctá se blíží a cíl je ještě pěkný kus cesty daleko.

Poslední úsek cesty ale překonáváme vcelku rychle a bez sebemenších problémů, sluníčko krásně svítí a i když jsme po celonočním pochodu unavení, vidina blízkého konce nás popohání kupředu. Do Borů tak přicházíme asi čtvrt hodiny před dvanáctou a na hřbitůvku, který obklopuje kostel na návsi, zrovna probíhá pohřeb. Nechceme rušit a tak čekáme opodál a pozůstalí se po chvilce rozcházejí a my jdeme hledat poslední zprávu. Ale jsme neúspěšní, zpráva nikde. Myslíme si, že při takovém provozu ji možná někdo našel a „uklidil“, voláme tedy Čikovi a ten říká, ať vyčkáme na místě, že za pár minut přijede. Natáhneme se tedy na trávu na návsi a pod paprsky slunce odpočíváme a usínáme.

S odbíjením dvanácté na kostelní věži přichází skupinka, kterou jsme opustili u Oslavy, ale Čiko stále nikde. V tom zvoní mobil a Čiko říká, že je u hřbitova, ale nevidí nás. Protože ani my ho nevidíme, je jasné, že je u jiného hřbitova a tak zvedáme kotvy a popocházíme na druhý konec vsi, kde už na nás čeká Čiko. Je chudák trochu přešlý z toho, že většina týmů předčasně skončila a že se nám nepodařilo vyluštit spoustu šifer.

Počítáme tedy, kolik máme vyluštěných šifer, a podle očekávání jich máme méně, než druhá skupina. Ale jsme jediní z Ligy, kteří dokončili, takže dostáváme trofej pro vítěze – úžasnou vyřezávanou čivavu, skleněný pohár a pivo. Druhá skupina (absolutní vítězové) nepřišla zkrátka, dostali úžasná trika s logem hry.

Pak už se jenom loučíme, Čiko s vítězi odjíždí směr Brno a my se vydáváme na poslední pěší štaci – do Skleného nad Oslavou na vlak. Odtud Slunce jede dvě zastávky do Ostrova pro auto a já s Bleskem mezitím spíme na nástupišti.

I když jsme měli původně v plánu, že se v autě chvilku prospíme a pak vyrazíme k domovu, Slunce je neuvěřitelně čilý a chce jet rovnou. Tak jenom snídáme (obědváme) a vyrážíme domů. Blesk vzadu spí a já hlídám Sluníčka, aby neusnul, k čemuž naštěstí nedojde. Pak už jenom vysazujeme Bleska na Hájích a jedeme do Říčan, kde na nás už nedočkavě čekají postýlky.

A na závěr ještě mapa trasy:

Zobrazit místo Čiwawa 04 (rok 2009) na větší mapě

Obsah:

• Část první
• Část druhá

Podrobnosti o hře, plné zadání a řešení šifer najdete na webu Čiwawy.

Scházíme se před domem, já trošku později, rovnou skáčeme do Sluníčkova auta a vyrážíme po dálnici směrem na Ostrov nad Oslavou, kde má čtvrté vydání šifrovací soutěže Čiwawa začínat. Cesta je dlouhá a nudná a tak někteří z nás (Blesk) spí. Nedaleko cíle míjíme Čika, který pravděpodobně umisťuje jednu z šifer poblíž rybníka Křenčák, on nás ale neviděl, takže pšššt, máme náskok.

K nádraží v Ostrově přijíždíme s náskokem, takže jíme, válíme se, prostě relaxujeme před jistě náročnou nocí. Po chvíli přijíždí několik skupinek soutěžících. Soutěž byla letos poprvé otevřená veřejnosti, takže se zde vyskytují i starší, jistě velmi zkušení šifréři. Se všemi se zdravíme a za chvíli již přijíždí Čiko a hned se pouští do vysvětlování pravidel. Několikrát zdůrazňuje, že text psaný kurzívou je jen doplňující a není součástí šifry. Potom hned dostáváme první šifru, nápovědy a Banánky v čokoládě, pro případ nouze.

Jenže s tou první šifrou to není tak jednoduché, její text je psaný kurzívou, a Čiko přeci před chvílí říkal, že kurzíva nás nezajímá. Tak kde tedy je ta šifra, když ne na tom papíru, který jsme dostali? Že by nám Čiko zapomněl něco dát? Vysíláme k němu Bleska a prý je všechno v pořádku, nic nám nechybí. Bádáme pak ještě, jestli opravdu jde o kurzívu, ale o tom není sporu. Tak sakra, kde ta šifra je? Někdo zvedá papír a já si všímám, že je z druhé strany propíchaný špendlíkem. Hurá! Kroužkujeme propíchnutá písmenka a dozvídáme se, že si máme jít k Čikovi pro svíčku.

Když ji spolu s krabičkou sirek dostáváme, dáváme se nejdřív do jejich prohlídky. Na dně krabičky stojí Takhle ne, dolujeme svíčku z jejího hliníkového kalíšku a ejhle, papírek. Zmenšenina původního textu šifry a z druhé strany: Takhle taky ne! Bezva, vracíme papírek zpět a zkoušíme, klasickou nahřívací metodu. Bojujeme s větrem a vlastní nešikovností a poté co šifru několikrát propálíme, můžeme číst: Takhle taky ne! Jak ale jo, když takhle ne? Počkat! Když jsme museli nahřát původní šifru, co takhle zkusit nahřát její zmenšeninu? To bude ono. Jenže ten papírek jsme strčili zpět do svíčky a teď je celý zablemcaný od vosku. Nahřát nejde, protože, když se dostane dostatečně blízko ke svíčce, začíná hořet. Výborně, takže i když víme jak, první šifru nemáme šanci doluštit. Čiko nám prozrazuje, kam tedy máme jít a my se vydáváme na cestu k hájence nedaleko Ostrova. První tým vyšel snad hodinu před námi, ale některé jsme nechali za zády, takže zatím ok.

Procházíme Ostrovem a cestou po asfaltce rychlým krokem míjíme jednu z rychleji luštících skupinek. Po chvilce přicházíme k hájovně a bereme si svoji šifru. Kolem hájenky už jsou rozsazeny ostatní týmy, takže mizíme do přilehlého lesa v klidu luštit. Klidu nám ale není dopřáno, protože se zrovna smráká a tak musíme odolávat náporům rojících se mušek. Po chvíli zjišťujeme, že slabiky na koncích řádků v prvním odstavci dávají dohromady číslo 275 a první slabiky druhého odstavce jsou pi nebo pí. Hledáme různé kombinace morseovkových písmen a nic. Sluníčkův návrh, že by mohlo jít o Π zamítáme s tím, že by Čiko další stanoviště určitě neoznačil jen azimutem 275° a vzdáleností 3,14 km. Chvíli ještě přemýšlíme a pak otvíráme řešení a ejhle, Sluníčko měl pravdu.

Obsah:

• Část první
• Část druhá

Podrobnosti o hře, plné zadání a řešení šifer najdete na webu Čiwawy.

Nejdůležitější jsou proutky, hodně proutků. Může jich být až ke dvěma stovkám, zvláště pokud patříte mezi velikány jako já. Nejlepší jsou vrbové a právě teď je vhodná doba k jejich získání. Ideální by bylo nařezat je ještě dříve, tak v březnu, ale ještě ani teď není pozdě. Vyhlédneme si vhodnou vrbu a připravíme si proutky. V průměru by měly mít mezi jedním a dvěma centimetry, silnější ani slabší nejsou vhodné. V požadovaném průměru by měly být přibližně metr dlouhé. A snažíme se vybírat proutky co nejrovnější, ale mírné prohnutí snad nebude nic kritického, já stejně jiné k dispozici nemám, tak doufám, že ty mé budou stačit. Odstraníme z nich slabé vyrůstající proutky a necháme je trochu proschnout. Ty proutky, které by měly později tendenci se ohnout se při schnutí ohnou, či prasknou a budeme je moci vyřadit včas.

Pro ilustraci doplním ještě několik fotek, kvalita je slabší, foceno mobilem.

Pokud máte vrby vlastní, nebojte se je vzít pořádně zkrátka, neublíží jim to a pokud je budete takto stříhat pravidelně vytvoří krásnou “hlavu” typickou pro Ladovy obrázky.

Takhle vypadají proutky, které jsem nastříhal já, nejsou nejrovnější, ale snad budou stačit. Na této hromádce je třicet proutků, na celou postel jich bude potřeba podstatně víc.

Toto je můj neúspěšný pokus z minulého roku. Neměl jsem dost proutků a dělal jsem mezi nimi velké mezery a postel by mou váhu pak neunesla. Takto tedy ne.

Příště si připravíme proutky k samotnému “pletení” postele.

Začneme výberem látky. Nejvhodnější je jednobarevná bavlněná látka, ale postačí jakýkoliv dostatečně velký odstřižek, který najdete. Velikost se pochopitelně odvíjí od předpokládané velikosti výsledného díla. Lze také ušít sáček bílý a hotový ho obatikovat. Z vybrané látky vystřihneme obdélníkový tvar a přehnemeho napůl lícovou stranou dovnitř. Poté sešijeme spodní část a jednu stranu.

Poté zapošijeme volné okraje, aby se nám uvnitř sáčku netřepily. Ideální je použít tzv. dekový steh, který se obvykle používal právě k obrubování dek.

Nyní můžeme přistoupit k tvorbě tunýlku na vrchní části. Vrchní okraj po celé délce přehneme asi o jeden centimetr a přehnutí ještě jednou zopakujeme. Šikovné je si připravený tunýlek přichytnout špěndlíky, nebo stehovací nití.

Připravený tunýlek přišijeme kolem dokola zadním stehem, ale nesmíme celé kolečko dokončit, na konci necháme tři centimetry volné – tudy povede stahovací šňůrka. V tomto volném místě ale zapošijeme každou polovinu tunýlku zvlášť – viz obrázek.

Nyní dáme pytlíčku klasický pytlíčkový tvar, aby byl ještě nádhernější. Přišijeme zevnitř několik málo centimetrů boční části ke dnu kolmo k prvnímu švu.

Teď už zbývá jen protáhnout šňůrku – dá se použít klasická tkanička nebo třeba kožený řemínek.  Já jsem z důvodů praktičnosti použil gumovou tkaničku se stahovadlem ze staré bundy.

A to je všechno, naše dílo je hotové.